Tomáš Wolf o odkladu splátek: budoucnost vidíme vždy růžovější. I když fakta hovoří proti

Do ukončení odkladu splátek úvěrů kvůli koronaviru zbývají u českých bank zhruba dva měsíce. Co se bude dít potom? Banky počítají s tím, že klienti budou dál splácet stejně, jako spláceli před koronavirem. Ne všichni však souhlasí. 

Tomáš Wolf ze společnosti Adastra Business Consulting na začátku července varoval, že až 40 % lidí s odkladem může do roka spadnout do insolvence, pokud s nimi banky nezačnou komunikovat a pracovat. Svá tvrzení opřel o zkušenosti s vývojem moratirorií (odkladu splátek) z let 2008 – 2010 v Maďarsku, Chorvatsku a Rumunsku. Tyto země se tehdy potýkaly s problémem splácení hypotečních i spotřebitelských úvěrů.

Tomáš WolfTomáš Wolf


Partner v Adastra Business Consulting. Specializuje se na v yužití analytické optimalizace procesů.


12 let se věnuje problematice kreditního rizika a cross-sellu v oblasti bankovnictví a telekomunikací, zejména v regionu střední, východní a jihovýchodní Evropy, zemích bývalého Sovětského svazu a jihovýchodní Asie.

Česká bankovní asociace pro server ihned.cz dne 14. září sdělila, že neočekává, že by se v listopadu z těch, kteří požádali o odklad, dostala do potíží se splátkami významná část klientů. Mluvčí asociace uvedl, že to bude velmi nízké procento. 

Celý text si můžete přečíst zde.

Proto jsme Tomáše Wolfa konfrontovali s aktuálním postojem bank a požádali ho o reakci.

Myslíte, že jsou banky větší optimisté, než by měly být?

Lidé obecně, a platí to i pro mě, mají tendenci vidět budoucnost v růžovějších barvách. Stejně tak i banky. Po roce 2008 jsem působil v Maďarsku. Poměrně rychle tam došlo k oslabení měny zhruba o 30 %. Lidé, kteří měli hypotéky v cizích měnách, se dostali do problémů. Banky však věřily, že kurz se rychle vrátí na předchozí úrovně a lidé budou schopni splácet dál. Pravda je taková, že kurz je vyšší do dneška a na předchozí úrovně se nikdy nevrátil. Problémy se splátkami tak místo očekávaného uklidnění rostly.

Vždy, když někdo požádá o odklad splátek, má k tomu dobrý důvod. Jenže my nevíme jaký. Ta škála důvodů je veliká.

Co by si z toho měli vzít české banky? Jejich situace se ani zdaleka té maďarské nepodobá.

I ony by měli vědět, že podvědomně pracují s lepší budoucností, než jaká pravděpodobně nastane. Vždy, když někdo požádá o odklad splátek, má k tomu dobrý důvod. Jenže my nevíme jaký. Ta škála důvodů je veliká. Ačkoliv klienti mohou o odklad požádat kvůli Covidu-19, ve skutečnosti jen části z nich pokles příjem přímo v souvislosti s koronavirovou epidemií. Část z nich řeší rozvody, část nemoci, část ztrátu zaměstnání a další záležitosti, která nejsou většinou otázkou šesti měsíců. To nám ukázala data v minulé krizi. I když oficiální důvody pro odklad splátek zněly nějak, ti, kteří měli problémy splácet, žádali o odklad bez ohledu na to, co za jejich problémy stálo.

Ti, kteří měli problémy splácet, žádali o odklad bez ohledu na to, co za jejich problémy stálo.

Banky však zatím žádné problémy nevykazují.

Největším strašákem je v současné chvíli životní situace klienta, která je díky intervencím vlády zatím více méně neviditelná. Ale až skončí podpora mezd, začnou firmy propouštět? Z čeho budou klienti v tu chvíli splácet? Banky stále věří, že po skončení moratorií budou tito klienti pracovat, budou mít příjmy jako dřív a budou platit jako dřív. Moje historická zkušenost je bohužel dost odlišná. V roce 2008 vyskočil podíl nesplácených spotřebitelských úvěrů z 1,5 % na 12 %. 

Co byste nyní udělal, kdybyste řídil rizika v bance?

Ze všechno nejdřív je třeba spojit se s klienty. A zjistit, v jaké jsou situaci. Jestli dokáží naskočit zpět na splácení nebo bude třeba jejich závazky a splácení upravit. Vycházím z toho, že pro banku je vždy lepší se s klientem dohodnout, než ho nechat spadnout do insolvence a potom zpětně dluhy vymáhat. 

Pro banku je vždy lepší se s klientem dohodnout, než ho nechat spadnout do insolvence a potom zpětně dluhy vymáhat.

S jakou skupinou klientů by měli začít?

Opět vycházím z mých zkušeností. Z pohledu demografie nebo sektoru, ve kterém klient pracuje, nelze rizikovost určit. Je rozložená napříč demografickými skupinami i sektory. Opět zdůrazňuji, že se nebavíme jen o snížení příjmů, ale i o dalších životních těžkostech, kterými klienti prochází a možnost odkladu splátek jim přišla vhod. 

Když se stále vracíme ke zkušenostem a datům, lze vyčíslit, co může tato strategie bankám přinést?

V letech 2008 až 2010 jsme v některých slovenských a polských bankách dokázali díky nasazení úvěrového poradenství, které mělo za úkol přestat vymáhat a začít řešit životní situaci klienta tak, aby dlouhodobě benefitoval klient i banka, snížit rizikové náklady v rozmezí 12-15 %. Představte si, že vaše náklady na riziko budou každý rok o 15 % nižší. Ukazuje se, že včasná intervence v podobě komplexního řešení životní situace klienta má potenciál dlouhodobě lepších výsledků i v zemích, kde je impact krize relativně malý.